Ano, a to již od 15. století, jak je písemně potvrzeno v historických dokumentech. Ale historie bude ještě starší, o čemž svědčí vykopávky v Mikulčicích, kde byly její pecky v pohřebních nádobách. Přitom je zajímavé, že pro výrobu ovocných destilátů se používalo v době minulé jen omezené množství tohoto ovoce. Proč tomu tak bylo? To proto, že švestky byly důležitou potravinou pro tehdejší lid, a to ať už v čerstvém stavu, nebo vyrobené na povidla či nasušené na období sychravých podzimů a zim.

Až koncem 19. století, kdy byl již trh s tímto ovocem nasycen, se začaly švestky, nebo také trnky, jak se jim říká na Moravě, používat na výrobu slivovice. Proč zrovna toto ovoce? Má totiž vysoký obsah cukrů, přitom se navíc nemusí příliš spěchat se sklizní, a pokud plody přezrají, nedochází k tomu, že by zahnívaly. Nesmí být ale rozpukané. Takže čím déle je na stromě, tím lépe pro nás konzumenty. Víte proč je nejznámější výroba slivovice na Moravě?

Je to proto, že v uvedeném 19. století konkurence dovozu ovoce postihla právě moravské ovocnáře, kteří najednou neměli odbyt pro Rakouské země, kde se ovoce začalo dodávat z Balkánu. A právě neprodejnost ovocnářských výpěstků, stála za touto tradicí a výraznou produkcí slivovice. Bohužel, poté přišlo, již v dalším století, v letech 1928 a 1929 velmi mrazivé počasí, které bylo pro tyto ovocné stromy pohromou. Navíc se objevila řada škůdců a nemocí, jako jsou puklice a šárka, takže až do dnešní doby je velký pokles tohoto ovoce. Ale nemusíte zoufat, slivovici, tento náš nejznámější a asi i nejoblíbenější destilát můžete mít v několika provedeních. Může být z několika odrůd švestek, nebo jen jedné odrůdy, může mít také různé aroma, rozdílnou vůni i chutě. Dokonce nemusí být ani z tradičních švestek, takové blumy dodají destilátu jedinečnou chuť, něco mezi lesním ovocem a švestkou.